Nevěřte nikomu aneb jak jsem byl okraden

Tento příběh je napsán podle skutečnosti!

Psalo se datum 18. června 2013 a teploměry ukazovaly tropické teploty. V tom mi přišla zpráva od mého kamaráda Ondry Petráka, zda se nepojedeme osvěžit do Podolí, kde se se nachází jeden z pražských plaveckých stadionů. Jelikož jsem dlouhou dobu plánoval jít plavat, ani chvilku jsem neváhal a tak jsme naplánovali odjezd. Jeli jsme Ondrovým autem, které je reprezentativnější a ve výbavě má klimatizaci. Po krátké chvilce jsme dorazili do Podolí a protože jsme oba dva mladí lidé, kteří používají mobilní telefony téměř neustále, vzali jsme si s sebou běžné věci. Pro příklad hotovost, hodinky, mobilní telefony a Ondra také svojí peněženku s klíči od auta. V autě jsme si tedy nechali z cenností pouze mojí peněženku. Já sám jsem si několik dní před návštěvou plaveckého stadionu pořídil zbrusu nový telefon Samsung Galaxy S4, se kterým jsem měl tendenci si neustále hrát. Celá návštěva se odehrávala celkem poklidně, kdy jsme stihli krom sledování okolí také probrat naše životy, ale pouze do chvíle, na kterou do konce života zapomenout nepůjde.

S Ondrou jsme se usídlili na jedné z tribun, která byla poloprázdná. Celé odpoledne jsme střídali plavání s opalováním. V jednu chvíli jsme se však chtěli vydat směrem k občerstvení pro zmrzlinu a vodu na pití. O lavičku pod námi se opalovala slečna, která zde ležela již několik hodin sama a učila se z nějakých skript. Požádali jsme jí, zda by nám pohlídala věci a ručníky s tím, že se za tři minuty vrátíme. Souhlasila a tak jsme se vydali směr bufet, za tři minuty se vrátili. Když jsem byl na její úrovni, poděkoval jsem jí a v tom okamžiku mi Ondra, který šel přede mnou, říká: „Ty vole, tady ta taška není!“ Na místě zbyly pouze ručníky.

Co se stalo?

Následovalo zděšení. Paprsky slunce, které na nás dopadaly, měly najednou zničující efekt. Rozhlédli jsme se všude, kam nám oči dohlédly, ale naše taška nikde. Zeptali jsme se slečny, kam dala ty věci, ale nebyla schopná odpovědi a jelikož měl Ondra v naší tašce klíče od svého auta, běžel k němu. Já jsem běžel za plavčíkem, aby zavolal ostrahu a policii. Věřili jsme, že pokud se včas zakročí, stihneme zloděje dopadnout ještě s našimi věcmi.

Co se dělo v následujících chvílích? Jen 20 minut trvalo, než se dostavil pán od ostrahy, který mě přesvědčoval, ať si dojdu na policii sám, že prý je zbytečné volat. Ale vysvětlujte mi to v době, kdy jsem přišel o pět dní starý telefon v hodnotě 17 000 Kč. Proto jsem na zavolání Policie ČR trval. Pán od ostrahy zavolal na Policii a já se vydal za Ondrou k autu. Cestou jsem poprosil kolemjdoucí slečny, které jsem seznámil s mojí situací, zda by mi zapůjčily telefon na prozvonění mého ukradeného. S mým údivem jsem byl odmítnut a pomoci jsem se dočkal až od jiného páru, telefon však byl už vypnutý. Snažil jsem se tedy telefon vyhledat pomocí služby Samsungdive.com, ale neúspěšně. Ondra mezitím zavolal svému tátovi, aby dorazil s náhradními klíči od auta. Po asi další půl hodině dorazil jeden strážník, který si vzal naše kontakty, informace o tom, co všechno nám ukradli a následně jsem se strážníkem vyrazil směr policejní služebna Na Pankráci. Ondra musel počkat u auta s tím, že dorazí s tátou. Popojeli jsme policejním autem na první křižovatku, čekali jsme na semaforech, když na nás lidé kolem mávali. Otevřeli jsme okno policejního auta a slyšeli jsme řvát paní: „Máte defekt!“ Jak se říká, když se něco se.., tak pořádně.

Krátce poté, co jsme za křižovatkou přezuli pneumatiku, jsme dorazili na služebnu. Zde jsme se setkali s Ondrou a podali výpověď, ve které jsme uvedli časovou posloupnost naší nemilé události a popis věcí, které nám byly odcizeny. U mě to byl již zmíněný telefon Samsung Galaxy S4, který jsem měl pár dní, hotovost a hodinky Festina. Vznikla mi celková škoda cca 23 000 Kč. Co se týče Ondry, u toho to byl Samsung Galaxy S3 mini, hotovost, peněženka s doklady a klíče od auta, u kterého musel později nechat vyměnit zámky. Jeho celková škoda byla cca 35 000 Kč. Dohromady nás tedy tato návštěva plaveckého stadionu v Podolí stála téměř 60 000 Kč.

Výše škody nikoho nezajímala. Mezitím, co jsme byli na služebně, dostali policisté další dvě hlášení z plaveckého stadionu v Podolí, Jedno se týkalo vykradené skříňky přímo v šatnách PS, druhé o vykradeném autě zaparkovaném v blízkém okolí. Říkali jsme si, proč se s tím nic nedělá, když se zde tolik krade a Policie o tom ví? Nebylo by vhodné monitorovat tuto malou oblast kamerovým systémem? Odpovědi jsme se však nedočkali, snad jen povzdechu policistů nad naším systémem, který nahrává zlodějům.

Pátrání na vlastní pěst

Domů jsem se dostal až k večeru. Tím, že mi ukradli nový telefon jsem se doma chlubit nechtěl, byť jsem si všechny věci pořídil sám. Přece jen, kdo chce poslouchat věty typu: „Já jsem ti to říkala. Měl sis ho víc hlídat. Jak jsi mohl věřit někomu cizímu?“ Proto jsem mlčel a přes noc jsem prošel snad celý internet, který se tématem ukradených telefonů zabýval. Až na případ bratrů, kteří vypátrali zloděje telefonu ještě týž den přes program nainstalovaný na dálku, jsem však nic nenašel. Snad jen to, že Policie má možnost telefon vystopovat podle výrobního čísla, ale takového napíchnutí využívá jen v případech, kdy je někdo unesen, znásilněn, přepaden či zavražděn a to se nás netýkalo. Navíc služba Samsungdive.com, kterou jsem se snažil vykřesat naději, úspěch nepřinášela. Dokonce ani program AVG Antivirus, který podobnou funkci nabízí prostřednictvím stránky avgmobilation.com a tak jsem se snažil telefon zablokovat na dálku alespoň prostřednictvím něj.

Druhý den jsme si šli pořídit nové SIMkarty u operátorů, zajeli jsme do servisu a taky doplnit výpověď o výrobní čísla telefonů IMEI a mé hodinky, na které jsem si vzpomněl až cestou domů.

Na několik dní všechno odeznělo, já se vnitřně užíral a vyčítal si svoji důvěřivost v cizí lidi. Na druhou stranu to byla zkušenost, která byla sakra drahá. Neustále jsem zkoušel vyhledávací služby i možnost vzdálené instalace programu na zablokování přístroje. Zlom přišel nečekaně a to ve chvíli, kdy jsem si pořídil totožný telefon a s domněním, že si nahraji zálohované kontakty ze Samsung account. V telefonu se mi najednou objevily azbukou psané kontakty, které měly ukrajinskou předvolbu. Pět z nich mělo dokonce fotografii (viz. níže), jeden jediný kontakt měl jak české, tak ukrajinské telefonní číslo. Telefonní čísla jsem však smazal, aby na ně nikdo nyní nemohl volat, proto vidíte jen tváře. Ve stejném období mi dorazil e-mail od AVG, kde bylo výrobní číslo SIM karty, která byla vložena jako první po odcizení. Zkusil jsem se tedy opět podívat přes stránky AVG – trefa! Málem se mi zastavilo srdce, když se ukázala mapa s aktuální polohou telefonu, bohužel to byla mapa Ukrajiny. Konkrétně město Dolyna a tak nadšení rychle ochladlo. V následujících dnech jsem tedy opět navštívil služebnu, kam jsem přišel doplnit zjištěné skutečnosti a kde jsem došel ke zjištění, že náš spis ještě stále nikdo neviděl. Strážnice, která se do spisu podívala až týž den však putovala na čtrnáctidenní dovolenou a tak jsem žádné pátrání ani neočekával. Ukojený pocitem, že mám telefon, který mě v celkové částce stál přes 30 000 Kč, jsem společně s týmem vyrazil na dovolenou do Bulharska.

Screenshot_2013-06-28-14-16-12 Screenshot_2013-06-28-14-16-27 Screenshot_2013-06-28-14-16-34 Screenshot_2013-06-28-14-16-42 Screenshot_2013-06-28-14-16-52

Zloba s úsměvem

Právě den po příletu do Bulharska jsem se chtěl podívat na fotografie v telefonu, které jsem si pořídil v den odletu. Když jsem však otevřel galerii, viděl jsem podsložku s polonahou slečnou. Složku nesoucí název Dropbox.com jsem otevřel a viděl to, co vidíte níže. První reakce byla šokující, později jsem si uvědomil, co mám v ruce a jak moc nepříjemné to může pro pachatele, kteří můj telefon ukradli, být. Nyní mi chodí do telefonu fotografie pravidelně, sleduji také aktuální polohu telefonu. Proto se Vám pokusím přinášet tyto fotografie postupně tak, jak se mi nahrávají do telefonu. Předpokládám, že se zloději z Ukrajiny o svá práva hlásit nebudou a Policie tento případ neřeší, mám klid na zveřejňování. Jak se říká: „Kde není žalobce, tam není soudce.“ 🙂

 

Co se týče ukradených věcí, jsem přesvědčený, že pokud by Policie skutečně po telefonu pátrala, měl bych ho opět ve svém držení, protože nástroje na vyhledávání odcizených telefonů mají k dispozici. Je však třeba je využít na něco jiného, než jen odposlouchávání manželek politiků, ale to je opět na další příběh. Také je samozřejmě snazší zaslat Vyjádření o vyšetřování, kde se napíše, že nebyli schopni dát dohromady důkazy, které by vedly k dopadení pachatele a proto případ odkládají. Naštěstí je zde také poučení, které mi dává právo na podání stížnosti na vyšetřování, kterého jsem využil.

Možná si také pokládáte otázky, na každou z nich mám odpověď:
Co když si ho ta holka z Ukrajiny jen koupila v Bazaru?

Pokud by telefon prošel skutečně bazarem, byl by smazaný celý obsah telefonu, včetně všech účtů, prostřednictvím kterých mi dosud chodí fotky.

Proč jsi věřil někomu cizímu?

Možná proto, že pokud by někdo poprosil mě, abych mu pohlídal věci, tak je hlídám pečlivěji, než ty svoje! (To už se několikrát stalo)

Proč jsi přesvědčený o tom, že by se ti telefon dostal do ruky, když je nyní na Ukrajině?

Telefon se cca. před třemi týdny nacházel v Praze, kde byla slečna s rodinou na výletu. Pokud by byl telefon napíchnutý, mohl se vystopovat během týdenního pobytu v ČR. Mně však fotky chodí vždy o několik dní později, proto jsem na toto nemohl reagovat.

 

Chtěl bych Vás poprosit o sdílení a pokud někoho na fotkách poznáte, dejte mi vědět! 

V současné době mám k dispozici celkem 256 fotografií. Budu vydávat seriály, které najdete na tomto blogu. Sledujte mě a bojujte za sebe, i když to bývá mnohdy velmi těžké!

     kFhvOQTFxynR8rI9YSb3w0Af6CUgre18Ua519M-41FM       EUnYprvdEbyZNnRAY0wfgoUIX8ufhrdUw7YPJ7VX7I8      lANVuRqduR2rXVbDbjiZGBLUy3kwYs-vR50QrJAaqEM      G4SANAxbU7o1_vJpqz0thp27inC4OSQw6EOPDcdZDUw

Komentáře z Facebooku

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *