Díl třetí: Je to sice dál, ale zato horší cesta!

Jak jsem již psal, ve vyrozumění Policií ČR o odložení případu stálo, že mám právo na podání stížnosti do 3 dnů od doručení. Jelikož jsem nabyl dojmu, že obvodní služebna Policie ČR Na Pankráci neprozkoumala veškeré (mnou shromážděné) důkazy a nevyvinula úsilí přímo úměrné k počtu indícií vedoucích k dopadení pachatele, tohoto práva jsem využil. Současně jsem chtěl využít práva na nahlédnutí  a okopírování spisu na vlastní náklady. Jak se vše vyvíjí?Ve čtvrtek 12. září 2013 jsem se rozhodl, že se na druhý den zastavím na policejní služebně Na Pankráci, abych nahlédl do spisu a na vlastní náklady si celý spis zkopíroval. Protože jsem nechtěl být nikým nevolán a nikým nezván, zvedl jsem telefon a zavolal na služebnu. Byl jsem přepojen na sekretářku, telefon však zvedl jiný policista, se kterým jsem se domluvil na druhém dni – na pátek 13. v 10 hodin.

Když jsem druhý den dorazil po 10. hodině, sloužící policista se mě zeptal, co bych si přál. Poté co jsem mu vše vysvětlil a dal mu svůj OP, odešel. Vrátil se po chvilce, kdy byl do čekárny slyšet jeho telefonát, ve kterém zmínil mé jméno. Sdělil mi, že se celý spis nachází na státním zastupitelství pro Prahu 4 (dále SZ). – To nevěděli den předtím? To nemají na služebně kopii? Poděkoval jsem tedy a poprosil o adresu, kde se zmíněné SZ nachází.

Cestou na SZ jsem si našel také telefonní kontakt, abych ohlásil svůj příchod. Za dvacet minut jsem dorazil do budovy SZ pro Prahu 4 a 10, kde na mě čekala velmi příjemná paní. Té jsem popsal celý můj případ – kéž by všichni byli takto ochotní. Nejdříve však nemohla můj spis najít podle jména, později jsme ho našli podle čísla spisu. Byl totiž vedený na Ondru, kterého okradli společně se mnou a ukradli krom osobních věcí také veškeré doklady. Předala mi kontakty a poradila mi, jak dál postupovat. Měl jsem nápad, že bych státní zástupkyni doplnil další důkazy (vyfocený pas slečny, fotky z dovolené v Praze, z dovolené v Itálii a další polohu telefonu). Nicméně státní zástupkyně odešla chvilku před mým příchodem na oběd a měla se vrátit za hodinu – tak jsem na ní hodinu čekal.

Po hodině pán z vrátnice zavolal do kanceláře paní státní zástupkyni, která si mě vzala k telefonu. Opět jsem popsal celý případ, s tím, že primárně jsem si chtěl z celého spisu udělat kopii, ale nyní i doplnit další důkazy. Nebyl jsem si jistý vyšetřováním v podání služebny Na Pankráci. Co mě ale překvapilo bylo, že si mě pí. SZ nevyslechla ani osobně, když jsem na ní hodinu čekal. Nakonec si  spis vzala k ruce, ale sdělila mi, že jsem se měl objednat. Kdo však měl tušit, že se na SZ vůbec ten den vydám? Po cca 10 minutách, to když se tedy náš rozhovor po telefonu na trase ‚Vrátnice – kancelář SZ‘ blížil ke konci, jsem se objednal na čtvrteční dopoledne. Budu tak doufat, že místo házení klacků pod nohy a zdržování, konečně někdo natáhne pomocnou ruku, za kterou se budu moci chytit. Koneckonců: pí. Kordulová, která mi ve všem vyšla vstříc, byla moc příjemná, ochotná a ukázala, že to jde!

 

Předchozí díly:

Díl druhý: Jak (ne)používat ukradený telefon?

Díl první: Nevěřte nikomu aneb jak jsem byl okraden

 

Komentáře z Facebooku

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *